Léto s CéeReFkem (HONDA CRF300 Rally)

V K2moto milujeme motorky. Z lásky k nim firma K2moto vznikla. V tomto článku se dočtete jak vloni prožíval návrat do sedla motorky náš "otec zakladatel"👇

Motorky mě provází celý život. První jsem dostal ve druhý třídě k Vánocům 1974. Táta jezdil motokros a mě postavil něco, co by se dneska asi jmenovalo “pitbike”. Motor z mopeda, bantamový kola, nezbytná číslová tabulka vpředu a jedem. Pak to byla spousta fichtlů, samozřejmě vždycky v úpravě motokros a většinou s číslem, co vozil můj idol, Jarda Falta. V patnácti jsem začal závodit ve třídě 50 ccm (strašná palba) a o rok později na ČZ 250 a pak dalších 15 let na dalších motorkách. Po revoluci jsem začal podnikat a firmu s motorkama spoluvlastním už 30 let.

Možná proto, že jsem si při závodech užil fakt hodně, jsem posledních 5 let najezdil víc na kole, než na motorce. Letos jsem to změnil. Nebyla to krize středního věku, tu už jsem měl, asi i víckrát, ale vlastně náhoda. Kluci z firmy mi často říkali: “Měl by ses na tomhle, nebo tomhle svézt.” Já to nějak poslouchal, ale většinou jsem to zase vypustil. Letos v lednu jsem ale přijímal nového prodejce Honzu a protože on předtím motorky neprodával, chtěl jsem, aby si to vyzkoušel. Proto jsem ho po klasickým výběrovým rozhovoru vzal do showroomu Hondy, ukazoval mu, jak to tam chodí a pak mu řekl: “Zkuste mi něco prodat, třeba tohle….” Stálo tam zrovna právě CRFko. Honza mi to fakt “prodal”, byl tedy přijat a dělá u nás prodejce.

“Tak mi to kluci tedy prosím dovezte domů, bude to předváděčka a pak na podzim ji zase prodáme”. Pak jsem na to zapomněl a až cca za měsíc mi před barákem zastavila naše firemní dodávka: “Máš to tady šéfe”. Tvl…, ajo ….! Hondička CRF 300 Rally se mi líbila hned na první dobrou a vybral jsem si ji vlastně proto, že je to enduro, tedy něco podobnýho mýmu milovanýmu motokrosu. Ale chtěl jsem to s plexištítem, kdybych na tom chtěl jet někam dál. Opravdová letní láska začala už v garáži, když jsem ji zprovozňoval. Zapojit baterku, utáhnout a nastavit zrcátka, zkontrolovat šrouby, tlak v pneu a hotovo, jinak je to připravený už od pana Hondy. A pak první start. Startér se otočil 1x do kola a už běžela a začala vonět tak, jak jsem si pamatoval u novejch motorek z dřívějška. Brácha, co šéfuje firmě s doplňkama, mi nadělil testovací sadu oblečení YOKO, přilbu AXXiS a boty 70 degrees. Fešák….., jedem.

“Ty vado, dlouho jsi nejel, bacha! Aha, ono to ale jde úplně samo a poslouchá to na slovo.” Pár kilometrů po silnici a už jsme si rozuměli a já si vzpomněl, jak se to dělá. “Pojedeme do terénu, zlato, ale jen tam, kde nebude bláto, mejt Tě fakt nebudu. Hm, motokros to teda není! No, ale to jsi, Jirko, nechtěl, ty se chceš přece bavit jízdou po lese! “

A to tedy fungovalo parádně. Poslouchá jako vzorná školačka už odspoda a při “jízdě zručnosti v lese není ani moc hlučná, takže houbaře to neprudí. Když se to ale otevře, tak zařve jako dospělá šelma a to srdce potěší. “Naprdlal” jsem po lesích nakonec stovky kilometrů a po prvních opatrnějších a zabíhacích etapách jsem postupně nacházel její limity. Vždycky jsem ale došel k tomu, že to porovnávám s motokrosovým speciálem, na kterým jsem proseděl čtvrtinu života. Takže vyšší váhu, měkčí odpružení a hladký průběh výkonu, než mají závodní CR-ka a  duální pneušky jsem ji vždycky hned odpustil a naopak si to vychutnal. Nejlepší program léta nakonec byl tento: pár kilásků po silnici na rozjetí, pak přejezd semilských Pyrenejí a výhled do krajiny, tam ochutnala první polní cesty a louky. Pak výjezd na Kozákov cestou i (většinou) necestou a nahoře kávička s Fidorkou, kochání se výhledem do kraje a na zaparkovanou červenou krasavici. Vše obvykle doprovázeno nezbytnými odpověďmi jednostopým kolegům: Co je to za obsah? Kolik to váží?  Kolik to má koní  a kolik to stojí?  Zpátky domů pak už většinou za tmy, po silnici. Svítí fakt dobře a to plégo na verzi Rally se skvěle hodí, i když v lese bych se bez něj raději obešel. Na výletě s manželkou na tandemu, která terén nějak zvlášť nemusí, se ale výborně osvědčuje a opravňuje Hondičku stát se na čas rodinným vozidlem.

Postupně jsem rudé dámě při vyjížďkách do terénu začal nakládat složitější úkoly a všechny zvládla skvěle a občas mě i trochu varovala, že jdu “přes vint”. Vždycky jsem si ale včas vzpomněl jak se to správně řeší a nikdy jsem ji nepoložil i když trochu neplánované akrobacie jsem čas od času za jízdy absolvoval.  Bylo asi dobře, že mě u toho nikdo neviděl, nebyl to totiž žádnej freestyle, co by si zasloužil řev plnýho stadionu. Začal jsem přemýšlet, že mi brácha z firmy nadělí na test nějaký tunningový věci a vylepšíme třeba podvozek a tááák……Do toho mi ale přišel mail z firmy od Danči: “Šéfe, je podzim, potřebujeme to prodat”. “Ahaaaa? No, tak joooo…..sakra! Už? A je po romantickém létě! Tak, ale za rok zase nejspíš něco vymyslíme, ne? “ 

No a jakej chytrej závěr z toho plyne? Jestli jste víkendoví jezdci toužící po terénu, nebo strejci jako já, co už enduro zapomněli, ale chcete se bavit a dobře u toho vypadat, tak Vám CRF-ko fááákt doporučuju a dávám na to štempl se zárukou. A klidně bych na ní jezdil třeba i jen do práce, kdybych byl přespolní. Jestli ji chcete omrknout, stavte se za Dančou, nebo Honzou. Ale včas, nebudou!

Jirka, ředitel společnosti K2 moto

---

Témata:   Testy motorek